Pozadím sbírky je loučení, nelze však říci loučení se životem, protože život přetrvává, i když autorka vyslovuje své obavy o jeho podobu. Vnitřně propojené verše procházejí všemi jeho krajinami i dramaty, už nejde jen o krajiny a dramata duše, ale o skutečnou, citelnou ztrátu půdy pod nohama, o jakousi vzpouru otřesené planety. Nahlodává ji lidská sebestřednost, přivolávající pohromy. Krásy života, přírody a lásek mizí v nenávratnu; kdykoli autorka vysloví touhu cokoli z toho předat svým potomkům, propadá se to jako papírová země – testament je děravý. Postoje těchto veršů nejsou přitom plačtivě sentimentální, jejich tíze odlehčují náznaky humoru a především přetrvávající, všudypřítomná chuť žít: Jsem ochotná se krví podepsat i samotnému peklu do listin pro jasnou chvíli, pro dalších pár let.