Podíl Martina Luthera na církevní reformaci nepochybně patří mezi významné milníky dějin Božího lidu. Svědčí o Bohu, který si do služby nepovolává bezchybné a neomylné lidi, nýbrž obyčejné hříšníky, jimž daruje svou milost a odpuštění. Hříšníky, které posvěcuje, aby se stali nástroji k plnění jeho vůle – spásy hynoucích duší. Luther pochopitelně nebyl tím, kdo reformaci zahájil. Zveřejnění Lutherových 95 tezí nebylo prvním reformačním krokem středověku. Kořen reformace začal růst mnohem dříve – za Jana Viklefa v Anglii či Jana Husa v Čechách. Martin Luther se ve skutečnosti původně nehodlal pouštět do celkové reformace církve. Neusiloval o získání vlivu, nechtěl se stát známou osobností, nepřál si zakládat novou církev či sbory. Události ale brzy nabraly jiný směr a Luther, poslušen Božího vedení, zdvihl pochodeň svých předků, aby z jejího světla rozdmýchal oheň, který pročistil celou tehdejší Evropu. Oheň, jehož plameny planou, hřejí a osvěcují církev až do dnešních dnů. Oheň Božího slova a pravdy evangelia, která stále zachraňuje hříšníky a posvěcuje Boží lid!.