Hovořit v dnešní době o vnějších příčinách únavy a stresu by bylo pravděpodobně příslovečným nošením dříví do lesa. Samotný způsob života v tzv. civilizovaných zemích ve 2. polovině 20. století přináší bezpočet situací, představujících pro člověka dříve nebývalou duševní zátěž. Dojde-li k fyzické únavě, není regenerace většinou složitá. Postačí běžný odpočinek, přísun energie v podobě potravy či dostatečný spánek. Jedná-li se však o úbytek sil v oblasti psychické, zejména v případech déle trvající zátěže, nebývá obnova sil již tak jednoduchá. Přitom je třeba připomenout, že důsledkem těchto stavů není pouze momentální snížená výkonnost, špatná koncentrace nebo podléhání nedobrým náladám. Vedle nich (a řady dalších nepříjemných příznaků) vstupuje do hry také problematika tzv. psychosomatických onemocnění. Moderní medicína registruje vzrůstající počet takto označovaných chorob.