Autobiografie folkového barda Pavla Žalmana Lohonky je koncipována netradičně – beletristicky, v povídkové formě. Uvádí ji následujícími slovy: Narodil jsem se po válce v malé jihočeské vsi a vypadalo to, že mě nečeká žádná výjimečná budoucnost. Když jsem byl kluk, nikdy bych se nenadál, že ke mně osud bude jednou tak štědrý. Že mi pánbůh sešle spoustu písniček, které budu smět hrát a které si lidi se mnou budou zpívat. Že odehraju tisíce koncertů a ani k stáru nebudu muset odejít do muzikantského důchodu. Ale o to v téhle knize nejde. Snažil jsem se vzpomínat na zdánlivě všední věci – a pokud možno tak, aby to bavilo mě i vás. Proto jsem své vzpomínky poskládal – někdy úhledně, jindy snad trochu neučesaně – do deseti povídek. Nečekejte „veselé historky“, které jsem prožil s muzikou a s lidmi kolem ní, nečekejte ani vzletné memoáry písničkáře naplněné životními moudry. Zkuste se mým životem pročíst jako obyčejným příběhem, který má často neobyčejná rozuzlení. Možná v něm najdete sami sebe.