V prvních staletích našeho letopočtu se pohanská kultura Římské říše setkává s rodící se křesťanskou kulturou. Římská říše je doslova prosycena obrazy ve všech formách a médiích a sochy a obrazy bohů jsou v ní všudypřítomné. Křesťanská tradice vycházející z židovství se však k zobrazování lidí (a Boha) staví velmi opatrně, neboť v něm vidí nebezpečí idolatrie. Kniha představuje úvahy křesťanských myslitelů, kteří se zamýšlejí nad rolí obrazu, jeho užitečností i nebezpečích. Čtenáři se tak do rukou dostává průvodce po vizuální kultuře pozdní antiky, který nabízí odpovědi na otázky jak se utvářel postoj prvních křesťanů k obrazům, co bylo povoleno a co zakázáno, jaká byla teorie a jaká praxe a jak se bohatá vizuální kultura Římské říše projevila v křesťanském umění. Texty myslitelů z období od druhého do pátého století doplňují četné ilustrace a kritický výklad Chiary Bordino.